Pane vicehejtmane, co říkáte na mediální a ekologistickou blokádu kácení kůrovcem napadených stromů na Šumavě?

Pro nás jako Jihočechy je Šumava samozřejmě dlouhodobým problémem a výsledek současného stavu na Šumavě - přemnožení kůrovce, naprosté nezvládnutí kůrovcové kalamity - vnímáme jako výsledek politiky bývalého vedení šumavského národního parku ve spolupráci s bývalými ministry za Stranu zelených. Pro nás tyto akce ekologických aktivistů - a nejen pro nás, ale pro všechny, kdo tu na jihu žijí a chtějí Šumavu jako místo pro život a ne jako skanzen nebo nějakou pokusnou laboratoř - jsou naprosto nepřijatelné a jsme přesvědčeni, že Šumava potřebuje racionální management, tak aby vůbec bylo možné ještě něco zachránít.

O co podle vás ekologickým aktivistům jde? O zviditelnění? Co mohou mít z toho, když stromy nechají takto zahynout?

Pokud bych se měl zamyslet nad racionální odpovědí, tak mne racionální odpověď nenapadá. Neumím si představit lidi, kteří by byli nadšení z toho, že mohou jezdit do přírody, kde stojí nějaké uschlé kůly a kde vznikne takový mnohohektarový prostor. Nevěřím tomu, že někdo je z takové přírody nadšený. Pro mne je to pouze souboj určitých politických idejí, vedle kterých bohužel Šumava hyne pod rukama.

Co se s tím dá dělat? Viděli jsme, že aktivisté porušují zákon, police proti nim trpělivě zasahuje, ale je to zdlouhavý proces. Řada místních obyvatel je z toho znechucena a tvrdí, že by vzali spravedlnost do svých rukou. Dá se s tím něco dělat, aby se takovým věcem dalo přístě předejít nebo aby se alespoň zrychlil způsob, jak například aktivisty z lesa dostat?

Šumava by především potřebovala racionální a pragmatický přístup politiků na všech úrovních. V tom se plně ztotožňuji s výzvou starostů, která byla před pár dny zveřejněna a která apeluje na politiky, aby přistoupili k řešení problému věcně. Ten neustálý vstup různých občanských iniciativ a aktivistů, který ale nepřináší pro život na Šumavě žádné pozitivní řešení, je významnou komplikací. Bohužel je to podle mého pohledu trochu obrázek dnešní doby a dnešní společnosti, že při takových ideových střetech končí věcná podstata problému tím, že Šumava mezitím hyne. Jak se říká u nás, kůrovec ji brzy celou sežere.

Není na vině i častá výměna ministrů životního prostředí či správců parku?

Je faktem, že zelená politická lobby byla v této oblasti velmi silná. Šumavský národní park byl vlajkovou lodí politické kariéry Martina Bursíka a Strany zelených, která je na této ideové platformě postavená. Může to tak být. Ale pro nás, kteří tady žijeme - a byl to dlouhodobý spor vedení jihočeského a plzeňského kraje už v minulém období - pro všechny jihočechy je to osmiletá, devítiletá jizva, kterou si neseme. Mě děsí, že se velmi často se k tomuto problému vyjadřují lidé, kteří na Šumavě nežijí, lidé, kterým je osmnáct devatenáct let, kdežto názory lidí, kteří tam žijí a jejichž otcové a dědové tam jako lesáci vyrostli, se dnes neberou v potaz. O Šumavě by rádi rozhodovali lidé, kterým je sedmnáct, nebo někdo, kdo sedí v Bruselu v prosklené kanceláři. Pro mne, coby konzervativního politika, je těžko představitelné nerespektovat pohled lidí, kteří tam vyrostli v rodinách lesáků, kteří si to předávají z generace na generaci a dnes jsou stavěni do pozice, že oni jsou ti škůdci lesa a naopak se podporuje hnutí aktivistů, po nichž zůstává na Šumavě spoušť.

Co byste řekl na námitky kritiků současného vedení parku, že za kácením stromů je těžařská lobby. Že tam jsou zájmy zpěněžit pokácené stromy...?

Tak to by bylo dobré podívat se na to, jak fungovalo hospodaření s lesem a se dřevem za minulého vedení. Jestli tady někdy byl významný zmatek v tom, jak se vytěžené dřevo prodávalo a těžba neustále narůstala (a byla překračována oproti plánům), tak to bylo už za minulého vedení. Jsem přesvědčen, že už tam byl ten základní problém. Jestli se někde s tím vytěženým dřevem, nechci říkat netransparentě, ale ne úplně dobře, hospodařilo, tak to přece ukázal audit za minulého vedení parku pod vedením pana Krejčího. Čili tento argument je pro mne velmi těžko přijatelný, ale je to přesně argument, který používají stále dokola tyto iniciativy.

Naznačoval jste, že to byl ideový spor (zda kácet či nekácet) a že za to nese odpovědnost Martin Bursík. Ale Bursík, jak ho já vnímám, je ryzí pragmatik, u kterého o žádné ideje nikdy příliš nešlo. Přece z toho musel něco konkrétního mít, že nechal situaci v šumavském parku dojít tak daleko...

Jsem přesvědčen, že to byla v podstatě ideologie některých ekologických aktivistů, kteří Stranu zelených brali jako svůj politický nástroj a vzhledem k tomu, že SZ byla ve vládě a měla vliv na post ministra životního prostředí, tak to vytvářelo prostor Martinu Bursíkovi nechat ekologické aktivity dojít do situace, kde Šumava dnes je. Navíc řada těchto záležitostí se šíří z Bruselu - z Bruselu se vyhlašují Natury, z Bruselu se vyhlašují různé ekologické celky přes Rumunsko, Slovensko až k nám a v podstatě se opomíjí názor lidí, kteří tam žijí. Mně připadá, že dnes se už ekologické aktivity dostaly do takové situace, že nepřítelem přírody je samotný člověk, ale já takovou filosofii nechci přijmout. Pokud postavíme ochranu přírody do situace, že člověk je nepřítelem, tak je to fatální záležitost, která nemá řešení a je to dlouhobý problém, který společnost paralyzuje. Jiný příklad je zdržování dopravních staveb - za tím stojí také většina takovýchto aktivit. Jestli se nám dnes objeví na krajském úřadě na stole stížnost proti fotovoltaice tady nedaleko v Rudolfově a ten, kdo se odvolává, je občanské sdružení se sídlem v severních Čechách, to je pro mne určitá schizofrenie, kdy se společnost svou ochranou občanských práv dostala jaksi do patu. Toto sdružení se odvolává proti všem fotovoltaikám v celé republice. To je strašné. A zákon to umožňuje.

Může s tím něco dělat kraj? A jaké je vlastně rozložení sil v kraji v případě tohoto politického tématu?

To je pro mne zvláštní. Politická uskupení jak Jihočeského, tak i Plzeňského kraje, kde v obou krajích stále zůstávají silné politické subjekty ČSSD a ODS, jsou v tomto případě ve stoprocentní shodě. To pro mne dosvědčuje, že lidé, kteří tu žijí a Šumavu vnímají jako svůj domov, na to mají svůj pohled a jsem přesvědčen, že Jihočeši i Plzeňští nejsou lidé, kteří by si svůj domov chtěli ničit a kteří by potřebovali poradit od nějakých pražských akademiků nebo studentů ekologie, jak na Šumavě žít. Shoda je tedy stoprocentní, ale naše názory byly bohužel vždy odmítnuty. Pro mne je to bolestivá věc, protože třeba tato záležitost stála u zásadního střetu mezi jihočeskou ODS a tehdejším předsedou Mirkem Topolánkem.

V jakém smyslu? Můžete to rozvést?

Byla to pro nás v ODS velmi těžká zkouška, když nás Mirek Topolánek vystavil označování za kmotry a podobně. Ale primární ideový střet vznikl o zákon č. 114 o ochraně přírody, kdy my jsme si dovolili, jako krajští politici, říci, že jihočeští poslanci nemohou pro tento zákon hlasovat, pokud je to taková zrůdnost, která ničí Šumavu. A Mirek Topolánek se s námi hádal. Později jsme zjistili, že v podstatě ani neví, co v tom zákoně je. To byl zcela klíčový primární střet, kdy jsme si na výkonné radě ODS stoupli a řekli jsme, že naši nepodpoří "stočtrnáctku" - a on se mohl zbláznit. My jsme říkali, že poslanec musí mít nějakou regionální vazbu, názor. A Mirek Topolánek zase tvrdil, že poslanec musí mít pouze globální pohled na politiku. Poslanci jsou moji, říkal, a vy mi nebudete z krajů mluvit do toho, co budou dělat. Kdežto my jsme říkali - ale počkej, oni tam jezdí domů, tam žijí, tam je lidé volí, tak to prostě nejde. Tento náš názor je konzistentní.

(Autor: Adam B. Bartoš)

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-regionu/kuba-za-spoust-na-sumave-muze-bursik-a-brusel/

MUDr. Martin Kuba, člen výkonné rady, předseda regionálního sdružení a zástupce hejtmana, zastupitel statutárního města