Zroj: tydenvlk.cz

 Jak to tak vypadá, ať se stane cokoli, bude to použito proti Liberci. Alespoň v podání Změny pro Liberec, či v jiných podobách Změn. Když nedávno Úřad na ochranu hospodářské soutěže konstatoval, že nenašel důvod k zahájení řízení proti libereckému dopravnímu podniku za uzavření smlouvy se společností BusLine a.s., snesla se ze strany představitelů tohoto uskupení na jinak respektovaný a uznávaný úřad kritika.

Tvrdí, že úřad dostatečně nezdůvodnil, proč liberecký dopravní podnik nešetřil. Jenže on to ten úřad řekl docela přesně – prostudoval materiály a na jejich základě konstatoval, že nenašel porušení zákona, které by vedlo ke správnímu řízení. Co je na tom nejasného? Co více k tomu má úřad dodat? Snad seznam paragrafů daných smluv, vždy s poznámkou „zákon nebyl porušen“? Jenže tak je to se Změnou vždy. Když podají podnět a někdo rozhodne, že jejich podnět nebyl relevantní a neztotožní se s jejich názorem, kritizují jej. Ostatně samotný ÚOHS se nestal obětí této negativní marketingové kampaně Změn poprvé – historicky čelil například kritice vrcholných představitelů za to, že nenašel problém na smlouvě k revitalizaci městských lázní. Ani tehdy se „Změnaři“ s rozhodnutím úřadu nespokojili, protože řekl něco jiného, než oni chtěli a tvrdili. Nedej Bůh, ab něco podobného nakonec ukázal audit, který se v těchto dnech připravuje v Praze na základě objednávky Regionální rady. To by byl teprve poprask.

Změna vždy tvrdí, že podněty nedává proto, aby byla v médiích (přičemž obzvláště některá jim k tomu ráda dávají bohatý prostor), ale proto, aby chránila Liberec. Proč ale, pokud respektovaná instituce, jakou ÚOHS bezesporu je rozhodne, snaží se představitelé těchto politických uskupení dále, zpochybňují rozhodnutí nezávislého orgánu a podávají další podněty? Tu na policii, tu na Evropskou komisi či k ombudsmanovi? Skoro by se chtělo vzpomenout si na povídku Jana Nerudy, ve které si jeden věčně nespokojený člověk také neustále stěžoval a soudil se.

Další poměrně dobrý obraz jednání tohoto uskupení si lze udělat na základě jednání mezi představenstvem libereckého dopravního podniku a představiteli Změny. Jednalo se o auditu, který by měl říci, zda je, a teď se omlouvám za mediální zkratku, spolupráce mezi DPLMJ a společností BusLine výhodná a dobrá. Po dlouhé diskusi byla učiněna dohoda, že se provede audit této spolupráce. A když se místopředseda představenstva společnosti David Václavík zeptal Josefa Šedlbauera ze Změny, zda bude respektovat výsledky takového auditu (přičemž na výběru společnosti, která jej zpracuje a jeho zadání se bude podílet), překvapil pan zastupitel tím, že to odmítl. Aneb – přeloženo – pokud audit nebude vyhovovat tomu, co říkáme, odmítneme jej. Stejně jako šetření ÚOHS a další „nechtěná zjištění“. Tak třeba když se zjistilo, že dostavba libereckého bazénu se neprodražila a neprodloužila. A mnohé další. Ale o tom se už mlčí, podstatné přece jen, že se na začátku udělal velký „mediální humbuk“ o tom, jak je vše špatně a kdo všechno za to může.

Bohužel, jak ukazuje doba, čekají nás ještě další podobné marketingové kauzy, a další popírání rozhodnutí různých úřadů či institucí. Bohužel jsem přesvědčen o tom, že tato „svatá válka“ není vedena ve prospěch města Liberce a jeho občanů, ale ve prospěch jednoho hnutí, které již několik měsíců veden intenzivní kampaň do komunálních voleb, jakkoli jsou ještě daleko. A je k tomu připraveno zneužít cokoli, pod heslem účel světí prostředky.

Celé to vypadá jako docela zajímavá hra, takové pinkání si míčku s protihráčem, přičemž prohrává ten, kdo míček „nevrátí“. Jenže tak to není – v každém případě prohrává Liberec, který tyto hry stály již miliony korun – tu na vyšších úrocích za půjčku, tu za právníky, jinde za analýzy. A to do toho nepočítám čas, který tomuto marnému boji věnuje vedení města, jeho úředníci, ale také představitelé různých příspěvkových či městských organizací. Boj, který je veden filosofií „dokud není po mém, je to špatně“ je přitom bojem vyčerpávajícím, náročným a téměř marným. To ale Změna ví. Ostatně proto jej realizuje. Protože ví, jak těžko se lze bránit. Protože ví, jak snadno se tak dostat do médií a povědomí lidí. A protože ví, že když se nakonec ukáže, že to nebyla pravda, nikoho to už nebude zajímat. Najde se přece jiná kauza…